Sněžka

Tentokrát je autorem textu Lukáš. Moje jsou jen poznámky kurzívou.

Výšlap na Sněžku, srpen 2018

Ůčastníci zájezdu: Lukáš Středa, Ivana Středová

Po fyzicky lehce náročnějším výstupu v rakouském Grundlsee bylo výpravním štábem rozhodnuto, že další horský výlet bude odlehčený - jednodenní návštěva Krkonoš s výšlapem na Sněžku. Do Krkonoš jsme se dopravili autem, které jsme zaparkovali na prvním stanovišti -DOPLNIT PROSIM NAZEV- (Špindlerův Mlýn přece, šmarjápanno) s tím, že do druhého stanoviště nás přesune místní autobus. Námi zvolený spoj nám tradičně ujel těsně před nosem, proto jsme si čekání na spoj č. 2 zpříjemnili v místní hospůdce. Bohužel vysokohorské přirážky platí i v srpnu, takže čas do dalšího odjezdu jsme trávili o dvou plzničkách po stokoruně. Na stanoviště č. 2 -DOPLNIT PROSIM NAZEV-  (Špindlerovka, ježišikriste) jsme posilněni plzničkou dorazili cca o hodinu později a vyzbrojeni každý plecháčky (plecháček = pivo v plechu) jsme začali náš výstup ku Sněžce. Nápad vyšlápnout si na Sněžku (bohužel) napadl povícero turistů, dalo by se říci že po celé trase bylo lidí jako kaček. U první zastávky přestal počet lidí tolik vadit, neboť jsme se soustředili na krásný výhled do údolí s velkým jezerem. Zde padl první plecháček, po krátkém odpočinku jsme pokračovali dále. Příroda byla opravdu krásná, i počet lidí celkem ubyl. Druhá zastávka byla u boudy -DOPLNIT PROSIM NAZEV- (Slezský dům, pánajána) přímo pod Sněžkou, kde byly celkem zajímavé informace o původu a statusu Krkonoš - o tom, že Krkonoše jsou tundra, jako flóra zde roste, zajímavosti o místním rašeliništi apod. Posilněni - tentokrát jen vědomostma- jsme začali poslední fázi výstupu na vrchol Sněžky. Stoupání bylo příkré, po cca dvaceti minutách jsme lehce znaveni vystoupali až nahoru. Přivítal nás opravdu nádherný výhled (plus navíc Česká pošta, kde bylo možno zakoupit pohledy přímo ze Sněžky - tuto službu jsme nakonec nevyužili). Výstup jsme oslavili druhým a posledním plecháčkem dne. Po krátkém kochání jsme začali sestup dolů. Využili jsme jinou trasu než při cestě na Sněžku, cestou zpět jsme si mohli prohlídnout krkonošské rašeliniště. Po drobné zastávce u chatky -DOPLNIT PROSÍM NÁZEV- (Luční bouda, omg) jsme už lehce ve spěchu (abychom stihli poslední bus) došli k zastávce autobusu. Pak už pokračování k autu (kde nás nepříjemně zaskočilo, že parkoviště, kde jsme parkovali je zdarma pouze přes lyžařskou sezónu) a vyrazili ku domovu plánovat další (dobrodružné) výpravy.

Hezky to napsal, chlapec. Jen si nejsem jistá, jestli ví, kde jsme to vlastně byli. Na další výpravy s ním se těším, bylo to fajn.